Máte teď dvě možnosti. Buď se zachováte jako pravý chlap, zabalíte si slipy, pár triček, ponožky a balíček kondomů, váš nově objevený nejlepší přítel a neprodleně ve vší diskrétnosti opustíte republiku a nebo se zachováte jako ještě větší chlap a rozbrečíte se. Život, tak jak ho znáte právě skončil a vás čeká něco jako život po životě plný přebalování, poblitého úplně všeho a hlavně, a to je asi nejlepší a nejvíce sluníčkové, už se nikdy nevyspíte.
Pokud jste hrdinsky nezdrhli a postavili se budoucímu otcovství čelem, čeká vás spousta práce a hlavně spousta legrace během těhotenství vaší manželky. Těhotenství se rozděluje do tří trimestrů a každý trimestr má něco do sebe. V prvním trimestru například bude vaše manželka pořád zvracet, bude vám nadávat a často bude brečet. Naproti tomu v druhém trimestru bude manželka pořád zvracet, bude vám nadávat a často bude brečet. No a konečně ve třetím trimestru bude vaše manželka stále pořád zvracet, bude vám nadávat mnohem více a brečet bude imrvére. A potom přijde vysvobození v podobě porodu, kdy vám bude manželka nadávat, ale brečet a zvracet bude již dítě (a pokud budete u porodu, tak pravděpodobně i vy).
Požadavky na budoucího otce nejsou nikterak složité. Máte za úkol jedině přikyvovat na všechno, co si vaše dočasně pomatená a hormony zlomená manželka vymyslí, neustále se usmívat a šířit dobrou náladu. Mezi šíření dobré nálady se nepočítá vytváření humoru, kdy s úšklebem ve třetím trimestru oznámíte manželce, že je tlustá, jak prase. Tudy totiž cesta dobré nálady a pohody v domácnosti nevede. Radši neříkejte vůbec nic, jenom přikyvujte a kmitejte. Je totiž potřeba udělat místo pro dětské věci. Dítě má sice půl metru a váží stejně jako meloun, ale očividně potřebuje majetek, který co do velkoleposti, ceny a hlavně množství daleko zastíní ten váš. Takže si hezky pomalu a se slzou v oku vykliďte komory, skříňky a šuplíky, kde máte své oblečení, elektroniku a například elektrickou kytaru, jelikož jste si ještě donedávna mysleli, že budete děsně slavnej rocker (teď už nebudete nic) a všechno to můžete vyhodit. Uvolněné místo postupně zaplňte bodýčkama, malýma tepláčkama, plenama a dalšíma malýma věcma.
Čemu se taktéž pravděpodobně nevyhnete, je ženský předporodní kurz. A není to taková legranda, jak možná znáte z filmů, kdy se tam ženy učí dýchat, muži je podepírají a není zde nouze o děsně legrační situace, kdy například nešikovný budoucí otec utrhne při zkoušce přebalování panence hlavu a podobně. Reálný předporodní kurz je čistý několikahodinový vopruz, kdy jenom sedíte a posloucháte přednášející, která vám vypráví o tom, jak se má, kolik má dětí, jaké je její nejoblíbenější jídlo a podobně (tady hádám, jelikož na předporodním kurzu jsem usnul nudou v sedě už po pěti minutách monologu přednášející). Samotný předporodní kurz je rozdělen do dvou přednášek. První , na které jsem usnul, a proto nevím, o čem byla, a druhá nese honosný název „laktační kurz“. Tady to zavánělo zajímavým zážitkem, kdy se dalo předpokládat, že bude možnost zkusit si podojit dobře vyvinutou lektorku. Bohužel to však byla další přednáška o kojení. Tříhodinová přednáška o kojení je nadmíru kvalitně strávený čas. Jak už bylo řečeno dříve, na tento kurz musíte, abyste nenarušili klid domácnosti. Vezměte si tam s sebou něco na čtení (musíte ale tak nějak nenápadně, ne, že si sednete do první řady před přednášejícího a otevřete si bez skrupulí noviny) a choďte často na záchod. Tam to je zcela v pořádku, jelikož těhotný ženský tam pořád někam couraj, takže si vás nikdo nevšimne. Na záchodě si třeba zakuřte a nebo se můžete schoulit do rohu do klubíčka a na chvíli si dáchnout.
Když už jsme u toho kouření. Narození dítěte přímo svádí k tomu, aby si člověk řekl, že přestane kouřit. Je to bohulibé, avšak ne příliš reálné. Když totiž budete ve čtyři ráno vstávat po desáté ke řvoucímu dítěti, tak máte jen dvě možnosti. Buď si jít zakouřit a uklidnit se a nebo chytíte nerva a dítě prohodíte oknem. Pokud tedy kouříte, tak přestaňte, až bude dítě větší a vy ho odlifrujete někam na vojenskou školu.
Bodýčka jsou ve skříni, postýlka je zbudovaná, předporodní kurz jste ve zdraví prospali a vaše manželka již zpětinásobila svůj objem? Je čas na porod. Dneska frčí otec u porodu, takže pokud jste cool a připadá vám, že frčíte, půjdete k porodu. (pokud nejste cool a nefrčíte, ale manželka vám to přikáže, tak máte smůlu a stejně k porodu naklušete). Porod je hrozná věc. Doporučuju před samotným porodem potřít celé své tělo antiperspirantem, jelikož jinak z vás bude pot téci víc než z rodičky. U samotného porodu jste nic. Nikoho nezajímáte. Kdybyste umřel, ani pes po vás na porodním sále neštěkne. Všichni skáčou kolem rodičky. Vy musíte jenom stát, být bledej a pokusit se neomdlít. Taktéž plníte funkci hromosvodu své manželky, která vám bude nadávat a drtit vám končetinu.
Jakmile se dítě narodí a vy neležíte v mdlobách na kachličkách, musíte ho vyfotit (pozor, abyste nezaměnili dítě s placentou, jelikož fotografie placenty do rodinného alba patrně nepůjdou) a je hotovo. Nyní můžete zanechat dítě s matkou a jít to vše zapít. Dovoleno je vše. Dbejte však na to, abyste dodržovali vydatný spánek. Jakmile si dítě dovezete domů, spánek už nikdy nebude. Můžete si spánek vyfotit a v těžkých chvílích se s tou fotkou pomazlit, jelikož těžké chvíle, ty opravdu přijdou.
